Knížka pro prvňáčka – beseda Mašinky

Máme za sebou interaktivní dramatizaci příběhu Mašinka Percy v kamenolomu s panem Markem a jeho dcerou Martinou. Pan Marek je postižený; není mu moc dobře rozumět a pro jeho projev jsou typické nevypočítatelné pohyby rukou a obličeje, abych to tak nějak laicky charakterizovala. Martinka chodí do čtvrté třídy. Naše besední prostory v knihovně jsou omezené, a tak jsme zvolili tentokrát přednáškový sálek městského muzea s koberci na podlaze.

Přiznám se, že jsem mělaz té produkce trochu v kalhotách. Účastnilly se dvě první třídy "horní" a "dolní" školy. Staří známí... jedeme s nimi v projektu Kniha pro prvnáčka, a tak jsme se neviděli poprvé. Ale přece... člověk mikdy neví, jak budou reagovat na pana Marka a zda jeho dcera bude dostatečně dramatická a nebude kuňkat. Zkrátka, zda si dovede zjednat pozornost. Nechtěla jsem nechat nic náhodě a rozhodla jsem se spontánně, že se té produkce nečekaně a neplánovaně zúčastním opatrně také. Budu připodotýkat a rozvíjet témata, klást otázky a tak různě, jak se co naskytne. Mínila jsem, že bych se mohla stát takovou nepatrnou ale podstatnou spojnicí příběhu mezi dětmi a panem Markem A s ohledem na jisté zkušenosti jsem se na tu svou improvizaci nijak nepřipravovala a ani jsem se neobávala. Možná nahrálo dobré věci i to, že jedna třída málem nepřišla a museli jsme ji urychleně povolávat. Zatím jsme si vespolek povídali, poznávali se a vůbec rozvíjeli společenskou část setkání.

Beseda dopadla skvěle! Všechno vyšlo jak mohlo nejlépe. Martinka stála a své texty předčítala dostatečně výrazně a nahlas, pan Marek se také dobře rozjel a já jsem připodotýkala jak se to hodilo. Děti byly od začátku plně zaujaté, soustředěné a pana Marka braly zcela samozřejmě. A každý chtěl soutěžit a pomáhat. Úkolů bylo dost, a tak se vystřídaly všechny děti. A nakonec měly čas i prostor si s kolejištěm pohrát samy.

Vice fotek na rajčeti