Besedy o Ezopovi frčí

Tahle zvláštní beseda o jeho podivuhodném životě, kterou jsem sice nevymyslela já sama, je převzatá od chrudimské Ivety Novotné, ale v mém podání už také žije svým vlastním životem ( jedu ji už po sedmé a mám další objednávku, je to jak řetězovka) byla zatím ze všech těch podobných speltáklů tou nejlepší. Domluvili jsme se s panem učitelem Radkem Mihulkou rámcově na dvouhodinovce proložené svačinou pro udržení pozornosti, a ta, tak trochu improvizace, dopadla fakt dobře (také jsme si na konci vzájemně uctivě a s respektem poděkovali).

Na všechno bylo dost času a tak jsme si to opravdu užili. První část jsem vedla já a fascinovalo mě zejména, že všechny děti se zúčastnily meditační chvilky, je součástí besedy kromě jiných výživných vložek, nesmály se a spolupracovaly. Poprvé v životě tak vzorně. Ještě nikdy to tak dobře nedopadlo. A také je fajn, když se do té "umělecké práce" zapojí i učitel, což se většinou stává, ale někdy bohužel ne. Ale tentokrát dokonce i meditoval! Byla jsem nadšena a nejen tím. Ve druhé části převzal žezlo on sám a zase já sekundovala, vyměnili jsme si role. Každé z dětí přečetlo jednu bajku z Macourkova Živočichopisu a jiné – nejblíž v abecedě názvu bajky – ji rozebralo. Bylo to opravdu docela náročné a teprve nyní jsem měla možnost ocenit potenciál pana Mihulky. Bajky viděl poprvé a zdánlivá nelogičnost a nonsens těch krásných drobných příběhů ho nezaskočil. Velmi elegantně a logicky ten mravní aspekt vytáhl na povrch a já mnohdy žasla. Přiznávám, že sekundovat a doplňovat ano, ale tak perfektně vyjádřit pointu byl zfleku těžko zvládla. Bravo!