Menu
Městská knihovna Skuteč
nahoru

Plavba s Andersenem aneb Zpráva o stavu naší pohádkové flotily

Nevíme, co je to za kouzlo, ale někdy se knihovna změní v oceánskou loď a malí čtenáři zas v plavčíky a námořníky. Prostě tak nějak najednou víme, k čemu je kompas a jaký vítr nám fouká. To se přesně stalo 30. března, kdy leckterá knihovna pořádala Noc s Andersenem. I knihovna ve Skutči napjala svoje plachty. Leč popořádku…


Když všechny vichry a bóry utichly, nastoupily tři posádky na své plachetnice a vypluly. Na každé velel palubní důstojník a celé flotile velel první důstojník z vlajkové lodi. Pro ukrácení chvíle jsme vzali ještě starého mořského vlka De Vika a čipernou indiánskou babičku.

Nahoře ve své kajutě zatím admirál Andersen zkoumá v mapách, jak se dostat k ostrovu, který nese jeho jméno. Nejdříve si posádky vyrobily lodní deníky, každou podrobnost plavby je nutno pečlivě zapsat. A taky je třeba nachytat mořské koníky, těmi bude admirál vyznamenávat nejlepší námořníky.

No a pak jsme napjali plachty. Čerstvý vítr, směr západ, nic lepšího jsme si nemohli přát. Starý mořský vlk De Vik nám daroval láhev se špuntem, vosk a sirky, zrovna když jsme proplouvali Tomáškovým průlivem.

Najednou se setmělo a nastávají první potíže. Jeden námořník ulovil albatrosa. Bájný mořský pták, dobře zauzený, chutnal skvěle (vypadal skoro jako kuře), ale mělo to jeden kaz – zabiješ albatrosa, budeš mít smůlu! A ta přišla. V husté mlze se nám nedaří přečíst signály z druhých lodí a ztrácíme ve tmě směr. Nevíme, co dělají kamarádi z flotily. V tu chvíli se admirál Andersen rozzlobil a nařídil, že si mužstvo prozkouší.

Dal jim například skasat plachty na čas, což v noci není žádná procházka. Dále je prověřil z vázání uzlů, věřte nebo ne, někteří námořníci nakonec zvládli lodní smyčku za skvělé dvě a půl vteřiny. Tři námořníky poslal Andersen do podpalubí, aby tam ve tmě zjistili pouze svou chutí, co je v sudech za tekutiny. V prvním bylo mléko, v druhém černý čaj, do třetího natekla slaná voda, pak džus, v pátém kofola a šestý sud byl plný čaje ovocného.

Zkoušky dopadly nakonec celkem dobře, nikdo nebyl hozen přes palubu a posádka se dala do hazardu, přesněji do hraní kostek. Zároveň si námořníci poslechli vyprávění indiánské babičky, která jim k tomu ukázala lapače snů. Prakticky vzato je to zařízení z proutků a nití, které si vyráběli Indiáni, aby s jeho pomocí zachytili špatné sny a ty dobré nechali skápnout po peříčku dolů na sebe. Umělecky vzato je to krásná a užitečná věc – to už proto, že Indiáni měli asi více důvodů k těm špatným snům.

Celé to skončilo málem vzpourou!!! Když první důstojník zavelel ke spánku, začala posádka reptat. Stačilo pohrozit několika běžnými tresty, jako třeba ráno bez snídaně a rumu, a spalo se ostošest. Tedy spalo by se ostošest, kdyby nezačala hrozně vrzat loď. Půlka posádky kvůli tomu nemohla zabrat.

A ráno? Obrovské překvapení. Plujeme přímo kolem Andersenova ostrova. Naskákali jsme do člunů a hurá na ostrov. Zasadit vzácný strom farytaleus andersenis trvalo jen chvilku a zakopat láhev se vzkazem taky. No, až tu příští rok přistanou další námořníci, to si počtou.

Naše flotila se vrátila v pořádku, měla taky dobrou posádku. Admirál zářil štěstím a my jsme v přístavu volali k obzoru: „Ahoj, moře!“ A mám takové tušení, že nám moře něco odpovídalo.

Pamětní kartička na Noc a Andersenem 2007

Datum vložení: 4. 4. 2007 8:00
Datum poslední aktualizace: 12. 5. 2017 23:47
Autor: Eliška Pečenková

Informace, které by se
Vám mohly hodit.

Novinky ve fondu

Novinky ve fondu

Doporučená četba

Seznamy doporučené četby

Společenské hry

Společenské hry

Bookstart

Bookstart  

Městská knihovna Skuteč

Městská knihovna Skuteč