Půjčovna pro dospělé
Eliška Pečenková
731 557 433
eliska.pecenkova@skutec.cz
Dětské oddělení
Marie Burešová
731 557 481
marie.buresova@skutec.cz
Na vědomost se dává, že dne 18. dubna v pátek na svatého Andersenoslava, patrona všech vypravěčů, mezi kodexy se spalo, uzené jedlo a o strašlivých zjeveních se povídalo, až z toho po zádech mrazivo běhalo. Více o tomto frejování vlastními bulvami možno přečísti zde…
Noc s Andersenem pořádáme potřetí pro cca 15 dětí v rozmezí od 4. do 8. třídy a zajišťujeme ji v šestici. My tři domácí, a dva kreativní učitelé – výtvarník a vůbec všeuměl Štěpán Doležal, ten je hlavním motorem akce a dějepisář Jan Teister – ten bude letos sedět nad klenbou kostela u hodinového strojku a podle Štěpánova komiksu bude vyprávět o historii špitálku a špitálního kostela.
Až bude tma, děti vyrazí na cestu tajemnými prostory opuštěné budovy, kde budou hledat papírové myši, obkreslovat magické obrazce, které se v noci objevují na stěnách, opisovat na kamenných schodech tajemné šifry a hledat obálky s ústřižky jistého obrazce (Kodex Gigas – ďábel). Po jejich složení a otočení se objeví nápis. Osvětlení jen pár svíčkami a baterkami.
Ve spletitých částech budovy se děti samy pohybují podle plánku uloženém v první síni v truhlici. A na konci cesty, za dveřmi s erbem, se jim zatím neznámý průvodce zhmotní v rytíře ze Špitálkova, ale o tom jsem už psala. To je Honza. Tři hodiny bude trávit částečně v samotě, částečně hrát svou roli tajemného rytíře.
Než se setmí a pacholci vyrazí na cestu, ještě se stihne spousta věcí. Letos s námi spolupracuje i Simona, deváťačka zajímající se o magii a výklad karet. Každý z nás si zakládá svůj glejt a tam si píšeme o sobě. V jakém jsme narozeni znamení - zvířetník a čínský horoskop, zabrousíme do numerologie atd. Každý si svůj glejt zdobí a vymýšlí historickou přezdívku. Třeba Radoslav z Přibylovi je Radek Novotný z Přibylova.
A pak přišel čas na mandaly. Rozhodli jsme se k zajímavému experimentu. Děti dostaly černý papír s vnitřním bílým kotoučem – to opticky provokuje k vyjádření a směřuje na střed. Záměrně jsme nepoužili výraz mandala, ale okno do své duše. Děti měly s sebou spoustu barevných pastelek, ale ukázali jsme jim pouze několik černobílých mandal, abychom je neovlivňovali. Každý kreslil v naprostém soukromí a nikdo nespatřil kresbu toho druhého. Povedlo se. V klidu a beze spěchu jsme věnovali cca 2 hodiny tomuto záměru v době, kdy ještě bylo světlo. Po návratu z tajemné výpravy do špitálku a večeři jsme si v klidu sedli do jednoho chumlu a všichni dostali papíry se jmény všech a na tablu očíslované mandaly jsme přiřazovali ke jménům.
Děti se spolu již vzájemně skamarádily, ale pro jistotu jsme ještě absolvovali legrační obřad, kdy každý vstal a herecky se představil: Já jsem Jana Nová … A pak už jsme v klidu všichni dumali, které kolo ke komu patří. Bylo to velmi zvláštní a mnohdy se nebylo čeho chytit. No a nakonec jsme se dostali opravdu k rozpravě. Jan s ukazovátkem probíral mandalu po mandale a my jsme tipovali a vysvětlovali si a nakonec se dotyčný odhalil! Mandal bylo 14. nejlepší hadačka uhodla 8. Musím říci, že tato část večera byla pro mne nejúžasnější a určitě i nejen pro mne. Byli jsme všichni jako jeden a ta hra a uvažování nahlas bylo něco velmi stmelujícího a báječného. Nepociťovala jsem žádnou věkovou bariéru, rozdíl mezi námi. Všichni jsme se tou hrou nadchli.
Abych ale příliš nehorovala jen pro jednu věc. Také dějepisná a vlastivědná přednáška nad klenbou kostela byla velmi inspirativní a hravá. A vůbec… celý večer se povedl. Šli jsme spát až ve tři hodiny a Simča, mladá kartářka už ani nemohla mluvit.
Byli jsme nadšeni. Tato část Noci byla kouzelná a pod jejím dojmem jsme se rozhodli na podzim uspořádat podobný večírek s kreslením „pohledů do duše" i pro dospělé. Snad to vyjde… ještě bych se ráda pochlubila, že kromě „hledání myší" – to jsem někde okoukala na webu, jsme scénář Noci vymysleli sami. Včetně dvou testíků. A ještě něco: bez Štěpána a Jana a jejich nasazení a espritu by to nikdy nebylo ono! Tak díky – a také Simoně, mladé čarodějnici!
